Makáme co to jde v oblasti chytrých domácností (připravujeme showroom chytré domácnosti v JVTP) a díky ARGO22 (měli jsme od nich volné lístky) jsme se rozhodli vyrazit na CEBIT. Což je asi největší možná výstava elektroniky v Evropě. Trochu jsem se té akce bál, vyrazit s půlkou firmy na 2 dny a 3 noci na tak velkou akci. Přeci jenom je to kus cesty autem (750 km z CB), co nocleh, kdo bude celý týden ve firmě pracovat a co nám to vůbec přinese…No, nakonec to bylo zcela super rozhodnutí a příští rok jedeme znovu!

Berte celý článek více odlehčeně, jako takové zpestření. Chci ukázat, že nejsme jen kluci od počítačů, nudní a neschopni akce. Nejeli jsme se na CEBIT pouze najíst a bavit se. Prošli jsme mraky stánků, hovořili s opravdu hodně zajímavýma lidma a navázali dost kontaktů i včetně jednoho reálného obchodu. Naší appku na současný reálný projekt měření a regulace teploty bytového domu jsme ukázali víc jak stokrát a sbírali feedback. Mám v kanceláři mnoho materiálů, vizitek a připravených úkolů, jak s investovaným časem do CEBITu naložit. Život ale není jen o práci, je super se občas bavit! A ideální je to spojit dohromady. A to se nám dokonale povedlo!

Stručný popis celé akce:

Pondělí:

16.00 – padá definitivní rozhodnutí kdy a jak jedeme

21:00 – dávám dohromady auto na cestu, matrace na míru, spacáky, deky, jídlo, nafta, eura

22:00 – jdu se snažit usnout. Lukáš mezitím maká v kanclu, vyspí se v autě. Ondra už dávno doma spí, nedělá mu problém usnout v době, kdy mě začíná den

Úterý:

01.00 – zvoní mi budík, ale k ničemu, už sem na nohou, stejně sem oči nezavřel. To bude asi cesta

01.30 – vyjíždíme od nás z kanceláře z JVTP, kde nabírám kluky. Nálada super. Až do Ústí kecáme o práci

04.00 – Německo. Dálnice. První zastávka. Následně všichni spí, já v podstatě taky, ale tempomat to řeší za mě, pohoda, nikde nikdo

06.09 – zácpa na dálnici. Je to ještě 300 km a teď tohle. Usínám během 5 minut, v ruce volant. Ondra mě budí za 40 min, že už jedeme. Spánek sem neskutečně potřeboval! Jedu jak blázen, je třeba dohnat ztracený čas.

07.45 – už nemůžu, na benzíně mě střídá Ondra a já se divím, jak sem to dokázal až 100 km před CEBIT dojet sám

09.30 – fotíme se u brány CEBITu, začínáme přemýšlet jak prodáme těch 10 lístků co máme od ARGA u vstupu po 30 EUR. Euforie z organizace a velikosti akce

dopoledne – oproti předpokladům nám začínají docházet anglické vizitky. Pořád je po nás někdo chce a my chceme jejich. Neskutečně moc zajímavých věcí! Oslovil nás chytrý termostat TADO a chystaná soutěž o něj.

odpoledne – objevíme startupový pavilon, velký asi jako celé CB výstaviště. Procházíme všechny startupy a s každým hodíme dlouhou řeč. Myslel jsem, že neumím anglicky. Najednou to celkem jde.

17.00 – jdeme na vyhlášení soutěže o chytrý termostat. Doufáme, že tam budeme sami 3 a výhra bude naše. Bojíme se, na co se budou ptát či jak bude probíhat soutěž. Nakonec je to klasický klobouk a losování vizitek. Se slečnou od chytrého termostatu TADO máme domluveno, že musíme vyhrát my, musí to vyjít! Ten termostat se nám vyloženě hodí do showroomu. Prostě musí. Společně s Ondrou trochu cheatujeme a hážeme do klobouku trochu více našich vizitek. Je třeba tu Karlovarskou losovačku trochu vylepšit. Nakonec naštěstí losuje slečna. Má tam asi 30 vizitek, z toho tak 10 LARX, co se nám tam povedlo propašovat. šance slušná. Losovačka je následně čistá a máme i trochu štěstí. Slečná tahá z klobouku vizitku LARX, jak jinak! Dostáváme dnešní hlavní cenu veletrhu v ceně 250 EURo. To jde.

pozdní odpoledne – nevíme co dřív, začíná padat únava, ale na tu není čas. Máme hlad. Narazíme na VIP business pavilon, velký asi jako pražské výstaviště a plný zajímavých lidí a dobrého jídla. Hádáme se mezi sebou, jestli nás pustí dovnitř. Já s Lukášem tvrdíme, že ani náhodou, nemáme tam vstupenku, ani vhodné oblečení. Ondra tvrdí, že máme, že to půjde. Blbost samozřejmě. Ondra vloží svojí žebráckou vstupenku do turniketu a ozve se pořádný alarm. Hned zdrhá pryč. Já se rozhodnu využít zmatku a tím samým turniketem proklouznu jak laňka. Lukáš jde hned za mnou. Jsme uvnitř, hostesky nám dávají hned visačky na krk a ptají se kdo jsme. V naprostém klidu vytahuju vizitku, vkládám ji do visačky a říkám – it is ok, I have to go to the inside, thanks. K tomu hezký úsměv a jde to samo. Čekáme na Ondru, ten projde za chvíli také a já říkám hosteskám: He is my business partner, it is ok. A je to fakt ok. Jdeme se najíst. Je tu spousta zajímavých firem a hraček. Nikdo se s námi ale nechce moc bavit, nemáme oblek. Nevadí, stejně se snažíme o to víc mluvit a tajat z nich informace. Všude je chytrá domácnost. Hodně zajímavé pro nás! A také úroveň hostesek se rapidně zvedla!

večer – CEBIT pomalu opouští návštěvníci. Jdeme zpět mezi ostatní žebráky (normální návštěvníky). Únava stoupá, ale je tu tolik stimulů, není čas odpočívat. Jdu konečně kolem stánku ARGO22 – bohužel je tam zrovna klient, škoda. Mohlo být s nimi o párty víc. Nepromluvím s nimi a jdeme dál. Začínáme mít hlad. CEBIT už je prázdný a všichni to balí. Hledáme kde se najíst, samozřejmě zadarmo. Nikde už nic není. Napadá mě – musíme se zase dostat do nějaké uzavřené sekce. Všude jsou různé uzavřené party. No jo, jenže jak se tam dostat? Hned mě napadá, použiju starý ohraný trik. Přijdu na recepci té párty a říkám hostesce hello. Odpovědi nerozumím, ale na konci byl otazník. Tak říkám pardon? Zase něco o ID a name…říkám si super, teď tě mám, kde jsem chtěl. Říkám my name is….a ukazuju na rozložené visačky se jmény. Smolně ukážu zrovna na jméno Ali Abdulah z ACCENTURE, ale co, aspoň bude sranda. Slečna zase říká něco o ID, možná chce nějaký průkaz – neřeším. Jsem uvnitř. Jdu pro Ondru a Lukáše a jako Ali Abdulah říkám u vstupu, že patří ke mě a že je to ok. Tyhle věty mi docela jdou. Rychle se najíme a stejně rychle vypadnem, než přijde skutečný Ali.

pozdní večer – s jídlem roste chuť, tak obcházíme další party. Vcházíme do hodně zajímavé budovy, takový létající talíř, hodně schodů směrem nahoru. Je tam vrátný, turnikety, ale nechá nás projít (do teď nechápu). Jdeme směrem k nebi do talíře. Všude je už jen personál. Začínám cítit luxusní večeři. Hledáme záchod, kde se domlouváme na suveréním postupu. Půjdeme na tu luxusní večeři a nebudeme se bát. Jdeme. Tohle už je fakt moc, říkám si. Kluky to baví, vždy jsem ten štít v čele já. Bavíme se ale všichni, mě to baví taky. Jsme na večeři, jídlo je před námi. Dělám jedinou chybu za celý CEBIT – ptám se servírky, zda si můžeme ještě dát jídlo (už uklízí). Říká že ne a kdo jsme. Ukazuji cedulku Ali Abdulaha. Říká, že tu nemáme co dělat. Hm tak to si Ali teda nějaký malý zvíře říkám si. No nic, říkám servírce že ok, ale že si dáme teda aspoň pítí. Sedíme tam ještě 20 minut o pivu a čekáme na slitování i s jídlem, to ale nepřijde. Druhý den se od Davida z ARGA dozvídám, že jsme se dostali na nějakou nejluxusnější večeři členů Rotary klubu – to jsou prý nejvýznamnější lidé z celé evropy. Tohle vědět, tak se strachy nedostaneme ani přes toho prvního vrátného. Nevědomost a blbost je někdy výhoda:)

Noc – dostaneme se ještě na hlavní párty SAPu, kde je spousta pití a jídla, vypadáme sice divně bez obleku, to ale nebrání ukázat taneční kreace a bavit se jako doma. Před půlnocí jdeme spát, kam jinam než do auta. Normálně na parkovišti CEBITu. Mám v autě matraci na míru a kromě Lukáše, který musí spát na přední sedačce spíme jak na hotelu. Za celý den jsme neutratili ani jedno euro.

Středa:

8.00 – budíček, nikomu se nechce. Za stěračem máme lísteček, že máme zaplatit 10 EUR za parkování. Chtějí to poslat na účet. No to víš že jo.

9.00 – brána otevřena. Jdeme na druhý den. Fyzicky už to ale není ono, máme toho v nohách dost. Objevíme další pavilon startupů – neskutečné. Hodně zajímavých věcí! Pořád kecáme anglicky se zakladateli a sbíráme feedback. Všem ukazujeme naší appku na chytrou domácnost, měření a regulaci teploty bytového domu co právě děláme. Ta zpětná vazba odp odobných lidí má pro nás neskutečnou cenu!

odpoledne – musím kluky popohánět, ať se seberou, že spát můžou doma v ČR nebo v autě. Bolí nás všechny nohy. Ale makáme, obejdeme chybějící startupy. Konečně hodíme velké seznámení a vřelé díky s Davidem a Honzou z ARGA. Poznáváme další krajany a strávíme víc jak hodinu u českého Steva Wozniaka – Lukáše z Plzně. Neskutečně nabušený člověk. Má skvělý produkt, ale chybí mu na stánku Steve Jobs. Sympatická hosteska vše nezachrání.

pozdní odpoledne – vracíme se k ARGu. Stěžují si, že k nim nikdo nechodí. Navrhuju, že jim domluvím hostesku k vypůjčení od Lukáše a budeme měřit konverzní poměry. Zde udělali kluci chybu, že vyrazili takto homo.

večer – je vyhlášení výsledků nejlepších startupů. Těšíme se. Je to velkolepá show, nic víc, nic míň. Výsledkům nerozumíme, já si to zhodnotil tak, že důležité bylo se dobře prezentovat, než mít dobrý produkt. Přeci jenom všechny startupy jsme obešli a dost jsme o nich věděli. Když losovali hlavní cenu – výlet na týden do SF a přístup do nějakého akcelerátoru v SV, tak zástupce výherce nepřišel, chvíli sem zvažoval, že to za něj převezmu. Ale to už by bylo moc, stejně by to neprošlo. Vyhlášení ale skvělé!

pozdní večer – Lukáš z Plzně nás dostal na nějakou párty, kde se to celkem rozjelo. Kluci z ARGA už jeli bohužel spát na hotel. My měli za úkol se ještě pořádně najíst před cestou a trochu i snad odpočinout. Splněno.

23.00 – odjezd, platíme 10 EUR za středeční parkovné. Cesta náročná, ale nakonec v klidu, v 5.00 jsme v CB. Ráno mám první důležitou schůzku v 10. Nakonec těch schůzek bylo za ten den 6, ale umřel sem únavou až v pátek odpoledne.

Good JOB celá akce! Děkuji ještě jednou klukům z ARGA za pozvání!